Historie
- Podrobnosti
- Aktualizováno: 14. 1. 2016 20:39
- Zobrazení: 21587
Šedesát let uměleckého školství v Semilech
Pozornost věnujme současnosti, bez užitku však není ohlédnutí do minulosti. Kdy a kde se začali mladí lidé v Semilech učit hudbě a uměleckým činnostem?
Skromné začátky
Snaha vytvořit hudební školy se objevila již v roce 1924. Byla vytipována některá města, například Tanvald. Na podzim roku 1938 zlikvidovali po obsazení českého pohraničí německou armádou i českou hudební školu v Tanvaldě, zřízenou v roce 1925, kterou řídil výborný houslista Miroslav Paldus, žák Otakara Ševčíka, zakladatele české houslové metodiky. Část zařízení a dva klavíry našly dočasný útulek v semilské sokolovně. Ministerstvo později přidělilo jeden klavír na Malou Skálu a jeden do Semil. Soukromá hudební škola ředitele Miroslava Palduse v Semilech zahájila vyučování dne 1. března 1939. Na jeho žádost povolila obecní správní komise 5. května 1939 škole užívat název „Městská hudební škola v Semilech". Město ji však nevydržovalo. Začínala s osmi žáky, v novém školním roce 1939 jich bylo už l0. Našli útočiště v Obecné škole v Semilech - Podmoklicích. Ve třídách probíhalo dopoledne normální vyučování, hudební škola začínala až po patnácté hodině.
Začátkem roku 1940 měla již 24 žáků. Klavír však musela na příkaz okupač-ních úřadů vrátit zpět do Tanvaldu. To byla pohroma. Svízelnou situaci vyřešila nakonec zápůjčka staršího klavíru od soukromého majitele. 11. května 1941 se konalo první veřejné vystoupení žáků školy. Ve školním roce 1941 - 1942 stoupl počet žáků na 70, ale teprve v říjnu 1941 nastoupil do školy Alois Krejčí, absolvent varhanické školy při Konzervatoři v Brně.
V r. 1943 v ní muzicíruje už 120 žáků, ke dvěma učitelům přibývá Zdenka Cermanová a pak zkušená dlouholetá praktička Ludmila Jandová, absolventka klavírního oddělení konzervatoře. Bohužel, ta brzy odešla k divadlu a vyučování převzala Věra Minaříková. Od 19. ledna 1944 dojíždí do Semil z Prahy dvakrát za měsíc hudební skladatel pro-fesor Jindřich Hybler, semilský rodák, autor hudební znělky věnované městu. Vyučoval teorii a hudební nauku. Počet žáků vzrostl na 150. Většina z nich se učí hře na klavír, ostatní na housle. Po odchodu Miroslava Palduse se stal v listopadu 1945 ředitelem školy prof. Jindřich Hybler. Zavádí oddělení smyčcových, klávesových, žesťových a bicích nástrojů. Houslové oddělení obsadil Olgou Strnádkovou, žačkou prof. Josefa Muziky, posilou byl jistě bývalý semilský učitel František Havrda, výborný houslista. Krátce po osvobození vlastní škola tři klavíry, harmo-nium, housle a violu. Brzy přibývají kontrabas a dechové nástroje, na které vyučuje od roku 1946 Jan Váňa. Hybler přivádí z Prahy hudebního skladatele prof. Josefa Horáka, jehož znal jako klavírního pedagoga, odborníka v hudební teorii, výborného sbormistra a dirigenta. Hybler vdechl škole ducha, ale pro rozpory s představiteli města ji v listopadu r. 1947 opustil. Prof. Josef Horák nastoupil na místo ředitele začátkem roku 1948. Největší akcí školy v roce 1949 byl koncert z děl Bedřicha Smetany. Vystupovali žáci a učitelé, pěvecký spolek Jizeran, škola Růženy Pluhařové, pražští umělci a semilský rodák Ladislav Muška. Ve školním roce 1949 - 1950 přejmenovali školu na Městský hudební ústav. Od 1. září 1951 ho spravoval stát. Oficiálně se jmenovala Hudební škola v Semilech. Přestěhovala se do budovy bývalé spořitelny v Čapkově ulici čp. 71 a získala více prostoru. Vyučování bylo rozšířeno o akordeon, sborový zpěv a intonaci.
V roce 1957 škola opět mění název, stává se Základní hudební školou v Semilech. Kromě ředitele Horáka vyučovali: O. Strnádková, B. Čechová, A. Ryšavá, V. Strnádek, J.Cimbál a A. Čechovou později vystřídala Z. Boudová. Na počest 60. narozenin Jindřicha Hyblera uspořádal ředitel Horák v r. 1952 koncert. Také další pojal velkoryse. Na koncertu z děl B. Smetany účinkovali v. r 1954. B. Blachut a M. Podvalová, na Dvořákově M. Tauberová a Ivo Zídek. V roce 1956 hostovali na Mozartově večeru pěv-ci Národního divadla v Praze: Drahomíra Tikalová a Eduard Haken. V tomto roce zde ještě vystoupili Ludmila Bendová a Bohumír Vích.
Nové směrnice na rok 1956 - 1957 nedovolovaly přijmout všechny uchaze-če, a proto organizoval hudební kurzy také Dům osvěty. Ministerstvo školství a kultury transformovalo 5. srpna 1957 hudební školy na základní hudební školy s širší působností. Poskytovaly základy odborného vzdělání ve hře na hudební nástroje, v zpěvu a taneční výchově. Název školy se mění na Základní hudební školu v Semilech. Po dlouhé nemoci odchází ředitel Josef Horák v roce 1958 do penze.
Novým ředitelem se stal od l. září 1958 Jiří Matlas, syn varhaníka a učitele tance, absolvent varhanického oddělení Státní konzervatoře hudby v Praze. Spolu s ním učí na škole pět pedagogů, počet žáků se v porovnání s minulým rokem zvyšuje ze 151 na 200. Vyučování bylo rozšířeno o flétnu, klarinet, kytaru a bicí nástroje. Jiří Matlas založil třiadvacetičlenný smyčcový soubor (věkový průměr 12 let). Získává s ním mnohá ocenění a uznání. K výrazným osobnostem školy patřil v 60. a 70. letech Zdeněk Tölg, učitel na žesťové nástroje a hudební skladatel. Jeho rukama prošlo několik členů věhlasné Semilské 12.
Ve šk. roce 1961 - 1962 je škola přejmenovává na základě vládního usnese-ní, které se týkalo přestavby školství, na Lidovou školu umění. Ta je však už koncipována jako mimoškolní zařízení rozvíjející umělecké vlohy jednotlivců a pečující o uměleckou výchovu mládeže formou zájmového studia. Zahrnovala výuku ve čtyřech uměleckých oborech: hudebním, tanečním, výtvarném a literárně - dramatickém. Ředitelem zůstal Jiří Matlas. Počet žáků i pedagogů se stále zvyšuje (1. rok – 250, v roce 1964 – 500, v posledním roce její existence – 647). Počet pedagogů vzrostl z 10 na 31. Semilská LŠU je největší na okrese.
Ředitel Jiří Matlas vedl školu po celých třicet let. Tlak politických orgánů však po letech 1968 - 1969, kdy si škola dovolila koncertovat i v kostelech, sílí. Duchovní hudbu se opět daří prosazovat až v 80. letech, třebaže vždy s problémy. K 31. srpnu 1988 ředitel Jiří Matlas odešel do důchodu, ale i nadále s mnoha učiteli a žáky hrál v Podkrkonošském symfonickém orchestru, který v Lomnici nad Popelkou řídil od roku 1954.
1. září 1988 jmenovali ředitelkou Lidové školy umění Ivu Olšovou, absol-ventku Konzervatoře v Teplicích. Ta zve na posouzení budovy OHS v Semi-lech, jež označuje objekt za zcela hygienicky závadný. Díky nezměrnému úsi-lí ředitelky se tedy už před revolucí dávají věci do pohybu. Po listopadu 1989 se uvolňuje budova KSČ v Tyršově ulici čp. 485, kam se během ledna a února 1990 LŠU dočasně přestěhovala. Zákonem č. 171 z 3. 5. 1990 se mění její název na Základní uměleckou školu, již znovu vřazují do sítě zá-kladních a středních škol.
Po konkurzu v r. 1990 zasedá na místo ředitele klavírista Jiří Kurfiřt ml., absolvent Konzervatoře v Teplicích a vedoucí Pěveckého spolku „Jizeran" (od září r.1991), 5. února 1993 zakládá Komorní orchestr Jizeranu, v němž hrají převážně učitelé a žáci ZUŠ Semily. Městské zastupitelstvo 21. 11. 1991 v souladu se zákonem o státní správě a samosprávě v školství č. 564/90 Sb. využilo možnosti převést uživatelské funkce ZUŠ na město Semily. Představitelé města usilovali o navrácení školní budovy na Komen-ském náměstí čp. 184 do majetku města, aby pomohli ZUŠ, ale i základním školám ve městě vyřešit prostorové problémy. Až k 1. prosinci 1991 ji však město získalo restitucí od Ministerstva zemědělství Československé republiky. Koncem března a počátkem února 1992 se tedy začalo se stěhováním z Tyršovy ulice do upravené budovy na Komenského nám., bývalé Okresní zemědělské zprávy v Semilech. Vyučování začíná 7. března 1992. Další obory zůstaly i nadále pro nedostatek místa mimo školní budovu. Na základě dohody zařadili do hudebního oboru ZUŠ od 1. 9. 1992 Jizerku, Čekanky a Sedmikrásku, dětské pěvecké sbory. ZUŠ požádala v roce 1994 o udělení právní subjektivity městské zastupitelstvo, od 1.1. 1995 působí jako samostatná příspěvková organizace.
Ve školním roce 1998/1999 má ZUŠ v Semilech 41 zaměstnanců, žáků 957. Z toho jich 384 navštěvuje hudební obor, výtvarný 58, taneční 150, literárně-dramatický 58 a pěvecké sbory 207 žáků.
Hudební obor
Nejpočetnější obor zaznamenal úspěchy v okresních, krajských i celostátních kolech soutěží hudebních škol. Vyrostla tu řada dobrých hudebníků, např. pozounista J. Nečásek (člen FOK Praha), varhanice J. Tomíčková, klavíristé J. Petrášová - Le Clerc, J. Horčička (člen Orchestru Václava Hybše) a V. Strnad (člen komorních souborů), sopranistka Zd. Holubcová - Kloubová (hvězda operního souboru Národního divadla) a řada současných učitelů ZUŠ. Jana Petrášová zvítězila v Chopinovské klavírní soutěži (1979) a v klavírní soutěži B. Smetany (1980). Týž rok získala Cenu čs. hudební kritiky za interpretaci klavírních děl Bedřicha Smetany. Violista Jaroslav Hlůže stál u zrodu Panochova kvarteta. Úspěchy žáků v různých soutěžích není možné všechny vypočítávat.
Koncertní činnost školy byla vždy bohatá, ročně je nastudováno mnoho programů, vystoupení a přehlídek. Mnozí žáci a učitelé se podílejí na kulturní činnosti v Semilech i jinde. Uskutečnily se také první zahraniční kontakty: výměnné koncerty s Muzikschule Freital v Německu (1972), vystoupení školy v polském Boleslavieci a bylo navázáno partnerství s německým Weisswasserem (1992). Dnes se u nás děti učí hrát na tyto nástroje: klavír, kytaru, housle, violu, violoncello, zobcovou flétnu, příčnou flétnu, klarinet trubku, tubu, eufonium, akordeon a bicí nástroje.
Pěvecké sbory
Pěvecký sbor Jizerka založili Alena a Václav Brádlovi (1964) a vedou ho dosud. Jizerka pravidelně uskutečňovala výměnné koncerty se sbory z České republiky a Slovenska, vystupovala v řadě měst i v zahraničí. Výčet všech jejích úspěchů nelze uvádět, Stojí za nimi píle i obětavost žáků a hlavně sbormistrů: manželů Brádlových, Ivy Kousalové, Ivy Srbové a Jitky Brádlo-vé.
Výtvarný obor
Vedl ho od začátku až do roku 1984 akademický malíř Vladimír Komárek. Vyučoval ve třech odděleních kolem 50 žáků kresbě, malbě a grafice. V roce 1964 putovalo 15 kreseb žáků na mezinárodní výstavu dětských kreseb do Tokia. Po Komárkovi na dva roky převzal výtvarný obor akademický malíř Jiří Salaba. (Ten i dnes nezištně pomáhá mladým výtvarníkům.) Výstavy prací žáků se konají po dostavbě kulturního domu v jeho předsálí, rozsáh-lejší v prostorách muzea. Na vernisážích pravidelně účinkují učitelé a žáci školy. V roce 1970 natočil Československý státní film snímek o práci výtvarného oboru, byla také uspořádána výstava prací bývalých žáků. Od r. 1991 působili v oboru tři učitelé. Žáci ilustrovali dvě knížky Věry Plívové - Šimkové a zúčastňují se státních soutěží a přehlídek. Každoročně jsou někteří přijati na střední odborné i na vysoké školy s výtvarným zaměřením. Nyní se zde vyučuje kresbě, malbě, grafice, modelování a dekorativním čin-nostem. Pobočka výtvarného oboru v Bozkově a ve Vysokém nad Jizerou. Dnes s žáky pracují Jaroslava Nurkovičová, Mrg. Libuše Roudnická, PaedDr. Luboš Bucek a Mgr. Lada Jónová.
Taneční obor
Obor zřídili 1. 9. 1961 a převzala ho zkušená diplomovaná učitelka Růžena Pluhařova, žačka světoznámé tanečnice Isadory Duncanové (1878 - 1927) a vedoucí soukromé taneční školy v Semilech. V roce 1970 ji vystřídala její žákyně Alena Bartošová. Taneční obor se podílel na společných koncer-tech školy, pořádal samostatná vystoupení, účastnil se soutěží a získal řadu ocenění. Ojedinělé vystoupení se uskutečnilo 21. 4. 1974, kdy taneční obor realizoval v Galerii antického umění v Hostinném autentický delfský hymnus z 2. stol. před Kristem, který oslavuje boha Apollóna. Výuku nyní doplňují letní soustředění tanečního oboru, zájezdy do divadel a na baletní představení. Žáci se věnují lidovému, klasickému i modernímu tanci a taneční praxi. V současnosti tanec učí Jana Hejduková a Mgr. Kristýna Černá, na klavír je doprovází Zdeněk Novotný.
Literárnědramatický obor
V prvním období se učitelka Marie Havlíčková s žáky zaměřovala na přednes, recitaci a moderování pořadů. Začátkem roku 1964 nastoupil do oboru Stanislav Pěnička. Vyučoval umělecký přednes. Po něm přichází v r. 1965 Jaromír Hendrych, jenž s žáky každý rok nastudoval divadelní představení, např. Poprask na laguně, Klobouk v křoví, Tri princezny na vdávání. Komedie z kufru a další. Jaromír Hendrych vedl obor až do roku 1982, pak jej převzala Jana Zajícova - Čapková, jež se zaměřila hlavně na práci s loutkami a maňásky. V roce 1987 sehráli žáci pohádku „O princezně, která si neuměla hrát“. V posledním desetiletí vedou LDO Mgr. Hana Mocková a Miloslav Sůva. Na celostátních přehlídkách posuzují odbornici výkony Semiláků velmi kladně.
Slovo na závěr
Základní umělecká škola v Semilech, ať se již v minulosti jmenovala jakko-liv, vychovala množství žáků, dala jim solidní základy uměleckých dovedností, rozvíjela jejich nadání i schopnosti a vedla je k chápání krásy. Jestliže škola měla v posledních letech kolem 900 žáků, je to v devítitisícovém městě rozhodně úctyhodný počet.
Někteří žáci zdokonalovali své dovednosti na středních a vysokých školách uměleckého zaměření. Těšíme se z jejich úspěchů a jsme na ně hrdí. Mnozí se vrátili jako učitelé na školu, jež je připravila pro život. Dalším absolventům umožnila, aby se aktivně podíleli na kulturním životě města jako členové hu-debních, divadelních a tanečních souborů nebo jako výtvarníci. Posloužila i těm, kteří hudbou či zpěvem zpříjemňují chvíle volna sobě i druhým. Z dal-ších se stali vnímaví a zasvěcení návštěvníci koncertů a výstav výtvarného umění. Pro mnohé absolventy se stalo umění součástí života, pomohlo jim nalézt i duchovní rozměr svého pozemského bytí.
Učitelé a žáci byli po celou dobu trvání školy rozhodujícími činiteli a spolu-tvůrci bohatého kulturního života města a okolí. Bez jejich účasti se neobešla téměř žádná kulturní událost a zejména Jizerka obhajovala dobrou pověst české zpěvnosti i v zahraničí.
Za obětavé úsilí pedagogů, za krásné prožitky při koncertech, tanečních vy-stoupeních a výstavách patří Základní umělecké škole v Semilech upřímné a vděčné poděkování.
Výtah z připravované publikace
UČITELÉ HUDEBNÍHO OBORU
ZUŠ SEMILY VE ŠKOLNÍM ROCE 1998/99
Bareš Miloslav, Holenice - příčná a zobcová flétna
Beránek Aleš, Nová Paka - příčná a zobcová flétna
Breuer Vincent, Semily - žesťové nástroje
Farský Martin, Semily - žesťové nástroje
Hlůže Jaroslav, Jesenný - housle, viola
Hylmar Jiří, Benešov u Semil - zobcové flétny
Jeřábkova Miroslava, Semily - housle
Karbanová Iva, Semily - klavír, hudební nauka
Kurfiřt Jiří, ředitel Bozkov - klavír, hudební nauka
Kurfiřt Jiří st., Bozkov - klavír, hudební nauka
Lochmanová Anna, Semily - klavír
Ochman Petr, Semily - akordeon
Ochmanová Jarmila, Semily - klavír
Olšová Iva, Semily - klavír, zobcová flétna, hudební nauka
Pernecká Růžena, Semily - klavír
Pernecký Štefan, Semily - klarinet
Petrásková Jaroslava, Semily - housle
Roudnická Libuše, Bozkov - výtvarný obor, sólový zpěv
Tomáš Robert, Semily - bicí nástroje
Valentová Zuzana, Semily - kytara
Valentová Jana, Lomnice n. P. - sólový zpěv
Vávrová Jana, Semily - klavír